Na rozdíl od předchozích prací Jany Babincové se její přístup u projektu Dancefloor poněkud posunul. Výtvarná forma se kterou se zde divák setkává, není jen překódováním nějaké informace do podoby výtvarně stylizovaného schématu, ale je přímočařejším abstrahovaným přenosem stopy a rytmu daného tanečního pohybu do podoby obrazu. Významnou roli zde také hraje posun malby na podlahu galerie. Zatímco v dosavadní tvorbě Jany Babincové se většinou jednalo o prezentaci podobných maleb buď ve formě pláten, nebo v monumentálnější podobě nástěnných realizací, tentokrát vlastně nejde jen o dvojrozměrný obraz, ale spíše o prostředí do kterého divák vstupuje. Jeho chůze po podlaze - malbě jakoby pobízí k opakování kruhovými fragmenty naznačených stop tanečního pohybu. Instalaci doplňuje decentně prezentované video, které dává nahlédnout do procesu vzniku díla. Autorka na něm vytváří v netrvanlivém materiálu stopy svého tanečního pohybu, které posléze posloužily k vytvoření namalované kompozice. Proces, jímž vznikla z v časoprostoru rozvinutého tanečního pohybu tato malba, v může také připomenout některé realizace průkopníků abstraktní malby, jako byl František Kupka. Podobně jako u nich je pohyb a rytmus převeden do vizuálně dynamické kompozice křivek a barev, kde hraje zásadní roli motiv kruhu či jeho části. Už název této práce ale naznačuje zásadní rozdíl. Jedná se o enviroment, který divákovi přináší jak bezprostřední vizuální vjem, tak i možnost znovuprožití autorkou “předtančeného” zážitku. Divák vstupuje do místnosti, která je současné scénou. Je jen na něm, jestli si malbou naznačené taneční pohyby zopakuje, nebo bude pouze vnímat místo jako prostor, ve kterém je po dobu trvání instalace zvěčněn pohyb tanečnice prostřednictvím média malby.